Dneska mám potřebu se trošku vypsat. Rok 2024 je zlomový. Pojďme využít všech energií k tomu, aby byl zlomový i pro nás. Pro nás všechny. A proč? Ten konečný výsledek totiž pocítí celé naše okolí. Naše rodiny, děti, manžel, sourozenci, kolegové, sousedé, přátelé.
Povím vám zase příběh. Jak jinak, o mně 😊 a možná se v tom někdo uvidí, možná ne. To je naprosto v pořádku. Pocházím z úplně normální, běžné milující rodiny. Vzorce mám tím pádem pevně, silně a hluboko zakódované. Naprosto všechny. U nás v rodině vždycky byly ty úspěšnější ženy. Moje máma nad tátou. Moje babička nad dědou. V tomto vzorci jsem žila a nijak mi to v dětství ani dospívání nevadilo. Jenže i já vyrostla, přestěhovala se, vdala a měla rodinu. A tento vzorec jsem si nesla s sebou. Že žena má být lepší, silnější než muž. Asi někde v podvědomí jsem s manželem soupeřila. Aniž bychom si to uvědomovali. Ale vždycky jsem se o všechno postarala sama. Chtěla jsem na dovolenou, postarala jsem se o to. Chtěla jsem zaplatit dětem plavání, postarala jsem se o to. Chtěla jsem skříně na míru, postarala jsem se o to. A tak bych mohla vypisovat dlouhé a dlouhé listy, protože tato skutečnost tady byla mnoho let. Svou práci jsem milovala a proto jsem v ní trávila opravdu mnoho času. Brala jsem si práci domů. Večery jsem místo s manželem strávila u ntb a testovala systém, apod. Postupem času se nám narodily dvě děti a i přesto jsem stále pracovala. Nikdy jsem neměla mateřskou dovolenou, ani rodičovskou dovolenou. Vždycky jsem se o všechno postarala, jak fyzicky, psychicky, tak finančně. U nás doma si totiž ženy o pomoc neříkaly. Je to nějaká forma porážky a slabosti. A to my přece nejsme 😊 Když přišel manžel o práci, já byla s půlročním synem doma a co jsem udělala. Objala ho a řekla, já se o to postarám. Přes den jsem fungovala jako žena, manželka, matka, uklízečka, kuchařka, pečovatelka, ošetřovatelka, zahradnice, sportovkyně, nákupní maniačka a v noci jako pracující žena, podnikatelka, účetní, student. No, roky plynuly a jelikož jsem neměla žádný svůj ženský život, energie mě opustila. Jedno léto jsem naprosto vyhořela. Neměla jsem energii už vůbec na nic. Všechno jsem dělala automaticky, bez lásky, bez energie.
Už teď upřímně nevím, který moment nastal, že jsem řekla A DOST. Ale nastal. Začaly mi do cesty přicházet ženy, které mi ukázaly, že toto není ideální cesta. Trvalo to, než jsem si hodně skutečností uvědomila. O tom se rozepíšu třeba jindy. Co vám tímto článkem chci říct? Že nemusíte. Nemusíte se zhuntovat pro druhé. Protože pokud vás někdo miluje, vy mu nemusíte nic dokazovat. Pokud chcete být svým dětem příkladem a dobrým vzorem, tak sedřená a unavená máma není úplně to pravé. Pokud chcete žít dlouhý a aktivní život, tak cesta poháněná stresem a spánkovým deficitem není ta ideální. Buďte tou nejlepší verzi sama sebe, a pokud nevíte jak na to, jsem tady pro vás.
Míša Svrčková
Co pro mě znamená zdraví:
- svoboda
- žít naplno, plnit si své sny
- dělat co mě baví
- vydělávat, užívat si
- cestovat
- emoce, štěstí, úsměv, hojnost
Další články
